Cenu města Plzně získal profesor Josef Psutka

Čtyřem plzeňským osobnostem udělil primátor města Plzně Martin Baxa u příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii významná městská ocenění. Plaketu s vyobrazením historické pečeti převzali ředitel Západočeského muzea v Plzni František Frýda, odborník světové úrovně v oblasti fyziky plazmatu, tenkých vrstev a plazmových technologií a zároveň profesor Západočeské univerzity v Plzni Jindřich Musil a ředitel Galerie města Plzně Václav Malina.

Cenu města Plzně získal uznávaný odborník na poli umělé inteligence, zejména v oblasti analýzy, syntézy a rozpoznávání mluvené řeči počítačem profesor Josef Psutka.

„Jsem rád, že město Plzeň má možnost oceňovat ty, kteří vynikli ve své práci, kteří svá povolání cítí spíše jako poslání, kteří svým umem, nápady, poctivostí, znalostmi a mnohdy i trpělivostí obohacují nejen sami sebe a svou práci, ale i nás všechny. Každá dobře a smysluplně vykonávaná práce je totiž obohacením celé naší společnosti a je naší povinností právě tyto lidi oceňovat. Jsou nositeli hodnot, které jsou pro nás důležité. Díky nim má totiž náš život stále ještě nějaký řád a nějaký smysl. A myslím si, že podvědomě stále cítíme a víme, jaké ty hodnoty jsou a že je potřeba se k nim pořád vztahovat, i když jsou neviditelné, nehmatatelné. Bez nich by se naše společenství rozpadlo,“ uvedl primátor Martin Baxa ve svém proslovu, v němž se rovněž dotkl doby před 17. listopadem 1989: „Docházelo k absurdním situacím, kdy ten, kdo něco skutečně uměl, kdo chtěl poctivě pracovat, kdo projevoval své znalosti, kdo chtěl být tvořivý či usiloval o hlubší poznání, se stával pro systém nepohodlným či dokonce nebezpečným. Protože v té chvíli v oné nivelizované společnosti, o niž systém usiloval, začal příliš vyčnívat. Dvojnásob absurdní to bylo i proto, že režim neustále vedl propagandu, kterou chtěl povzbuzovat iniciativu či poctivou práci ve prospěch socialismu. Nikdo, včetně vládnoucí vrstvy, tomu však již nevěřil, především pak v letech tzv. normalizace.“

Laureáti plakety s vyobrazením městské historické pečeti:

PhDr. František Frýda patří k osobnostem, které se významně zasloužily o poznání starších dějin Plzně, zejména v období vrcholného středověku a renesance.

Vystudoval historii a archeologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a jeho odborný zájem od počátku směřoval k výzkumu a zhodnocení hmotné kultury jako nezastupitelného zdroje poznání života středověkého města. Speciálním tématem, na něž se soustředil v souvislosti s četnými nálezy ze systematického archeologického průzkumu plzeňského podzemí a středověkých studní, který pod jeho vedením probíhal v sedmdesátých a osmdesátých letech, je středověké sklo. V této oblasti patří František Frýda k předním odborníkům, jeho vědecké studie, týkající se zejména stanovení typologie českého středověkého skla, jsou oprávněně uznávány na mezinárodní úrovni. Je tajemníkem odborné skupiny pro dějiny skla České sklářské společnosti při Akademii věd ČR, působí rovněž jako externí vyučující na katedře archeologie Filozofické fakulty ZČU v Plzni.

Odborná a vědecká činnost Františka Frýdy je však neoddělitelně spjata s činností muzejníka. Do plzeňského muzea nastoupil již roku 1964 a poté zde řadu let působil jako vedoucí oddělení středověkých dějin. Od roku 1992 pak své důkladné znalosti muzejní práce a bohaté zkušenosti s její organizací i zveřejňováním využívá jako ředitel Západočeského muzea v Plzni.

Díky snaze a odborným znalostem Františka Frýdy tak má nejen plzeňská veřejnost možnost se bezprostředně a podrobně seznámit s unikátním souborem historické plzeňské zbrojnice, vystavené ve stálé expozici v historické budově Západočeského muzea. Má rovněž nemalý podíl na vzniku a realizaci dalších nových muzejních instalací, přispívajících k poznání plzeňské historie – Muzea loutek i Muzea církevního umění plzeňské diecéze. Pod jeho vedením je pak v současnosti dokončována dlouho očekávaná expozice plzeňských dějin od pravěku po polovinu 19. století, jejíž otevření se chystá na jaře příštího roku.

Mgr. Václav Malina spojil celý svůj život s výtvarným uměním a s Plzní, a to hned v několika rolích, které se navzájem ovlivňují a prolínají.

Za prvé jako mnohaletý výtvarný pedagog, přičemž pedagogickou fakultu sám kdysi vystudoval. Mnoha generacím svých žáků dokázal zprostředkovat to, co před mnoha desítkami let získal od svých slavných učitelů Zdeňka Sýkory, Kamila Linharta nebo Jiřího Patery.

Za druhé a především je malířem, a to ne ledajakým. V tradičně konzervativním prostředí Plzně byl jedním z mála, který dokázal reagovat na aktuální podněty. Díky tomu dokázal prorazit úzké meze regionu a zejména v osmdesátých a devadesátých letech - spolu se svým plzeňským souputníkem Milanem Maurem – spoluurčoval podobu českého výtvarného umění.

Zatřetí spočívá význam Václava Maliny pro Plzeň a pro zdejší výtvarné umění v jeho činnosti publicistické. Svými kritickými i interpretačními texty doprovodil řadu výstav, které probíhaly ve zdejším regionu. Spojuje se v nich poučení vlastní uměleckou praxí, schopnost teoretického vyjádření a zejména mimořádný smysl pro jazyk; ostatně krásná literatura je jeho celoživotní láskou.

A konečně se do dějin plzeňského kulturního života zapsal jako mimořádný organizátor, autor mnoha výstav, ba dokonce vydavatel. Tato činnost, zprvu příležitostná se v posledním desetiletí stala jeho hlavní aktivitou, když se stal ředitelem Galerie města Plzně. Vybudoval z ní široce respektovanou instituci, jejíž renomé je založeno na desítkách výjimečných projektů, které zde za ta léta proběhly.

Václava Malinu dnes můžeme směle řadit po bok oněch nejvýznamnějších plzeňských malířů, k nimž dnes připojujeme adjektivum legendární, jako jsou Vladimír V. Modrý, Jiří Kovařík nebo Jiří Patera.

Prof. Ing. Jindřich Musil, DrSc., který od r. 1993 působí na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni, je vynikajícím odborníkem světové úrovně v oblasti fyziky plazmatu, fyziky a inženýrství povrchů, fyziky tenkých vrstev a plazmových technologií pro vytváření tenkovrstvých materiálů a modifikaci povrchů materiálů. Je autorem a spoluautorem 5 monografií a více než 200 vědeckých prací publikovaných v prestižních mezinárodních časopisech. Celkový počet jejich citací evidovaných v nejuznávanější mezinárodní databázi je větší než 3500. Profesor J. Musil je autorem a spoluautorem 42 patentů. Měl více než 80 vyžádaných přednášek na důležitých mezinárodních konferencích v Evropě, USA, Japonsku, Jižní Koreji, Singapuru a v Číně.

Během své úspěšné celoživotní vědecké činnosti se podílel na návrhu antény s dvojím zakřivením a na vývoji anténního napáječe, který byl uveden do provozu na letišti v Praze-Ruzyni. Pracoval na návrhu prvních zařízení generujících plazma v reflexních výbojích, zabýval se vývojem metod měření mikroparametrů plazmatu, podílel se na uvedení zařízení pro výzkum termonukleární syntézy do provozu (známý experiment TOKAMAK) a byl odpovědným řešitelem velkého projektu zaměřeného na stavbu vysokovýkonového jódového laseru.

Za mimořádný přínos z hlediska rozvoje poznání ve světovém měřítku jsou považovány soubory jeho prací o vytváření ochranných vrstev různého typu pomocí reaktivního magnetronového naprašování za nízkých tlaků a práce v oblasti nanokompozitních materiálů. V těchto oblastech se stal uznávanou mezinárodní autoritou. Několik jím vyvinutých magnetronových depozičních systémů bylo patentováno a exkluzivní licence vlastní firmy v Nizozemí a Japonsku.

Význam práce prof. Musila pro Západočeskou univerzitu v Plzni a pro město Plzeň je především v tom, že zásadním způsobem přispěl k vybudování Centra pro plazmové technologie a nové materiály na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni.  Vedl vědecké projekty, ale byl i školitelem 20 úspěšných absolventů doktorského studia na této fakultě. Zasloužil se o to, že uvedené univerzitní vědecké centrum v Plzni s mnoha mladými výzkumnými pracovníky, má vysokou mezinárodní úroveň.

Laureát Ceny města Plzně:

Prof. Ing. Josef Psutka, CSc. je uznávaným odborníkem na poli umělé inteligence, zejména však v oblasti analýzy, syntézy a rozpoznávání mluvené řeči počítačem. Z těchto oblastí pramení i jeho publikační a aplikační aktivity. Prof. Psutka je autorem či spoluautorem tří monografií věnovaných problematice komunikace s počítačem mluvenou řečí. Stal se odpovědným řešitelem a spoluřešitelem projektů na téma automatického zpracování výpovědí svědků holocaustu, dále projektu financovanému Evropskou unií na téma využití automatického rozpoznávání mluvené řeči a počítačové syntézy řeči při komunikaci zejména starších lidí s počítačem a mnoha dalších obdobně zaměřených projektů. Výsledky své práce prezentuje na významných mezinárodních konferencích po celém světě a v odborných časopisech.

Prof. Psutka se soustředil ve své odborné činnosti i na aplikaci teoretických výsledků do každodenního života. Z tohoto hlediska je neobyčejně zajímavý a užitečný současný projekt „Eliminace jazykových bariér handicapovaných diváků České televize“, podporovaný Českou televizí, který usiluje o zpřístupnění živých pořadů neslyšícím divákům prostřednictvím skrytých titulků vytvářených automatickým rozpoznáváním mluvené řeči. Již před čtyřmi roky začalo experimentální vysílání titulků v přenosech jednání Poslanecké sněmovny ČR a postupně je titulkování rozšiřováno o další živé pořady, např. Otázky Václava Moravce, Hyde park a další. 

Akademická činnost prof. Psutky na VŠSE v Plzni i na Západočeské univerzitě v Plzni, kde od r. 1978 až dodnes působil a působí v nejrůznějších funkcích, je bohatá i na dlouholetou přednáškovou činnost a úspěšné školení doktorandů. Vedla k vytvoření uznávaného pracoviště v oblasti umělé inteligence a řečových technologií na Katedře kybernetiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni, přispěla k jejímu rozvoji i k rozvoji celé univerzity a ke zvýšení prestiže vysokého školství v Plzni.