Jiří Pokorný: Baletní soubor je živý organismus
Šéf plzeňského baletu v jeho čele stojí už více než dvě desítky let
Jiří Pokorný do funkce šéfa baletního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni nastoupil v létě roku 2003 z postu sólisty baletu Národního divadla v Praze. Za dobu jeho působení z něj vybudoval kvalitní mezinárodní soubor, který každou sezonu připraví několik premiér.
Jiří Pokorný (fotografie: I. Štěrbová)
V listopadu mělo ve Velkém divadle premiéru představení, u nějž jste měl na starosti její režii i choreografii…
Zpívaný balet Špalíček jsme uvedli v rámci Roku české hudby a na naše plzeňské jeviště se vrací téměř po dvaceti pěti letech. Špalíček vznikl v poválečné době, kdy se tvůrci snažili navrátit ke svým kořenům. To je znát i na díle Bohuslava Martinů, který se inspiroval svým dětstvím a krajem, kde vyrůstal. Vše promítl do tohoto baletu, který odkazuje na české kořeny, folklor, tradice a lidové zvyky. Ve Špalíčku Martinů zpracoval známé pohádkové příběhy, takže se diváci mohou těšit na Kocoura v botách, O ševci a smrti, legendu o Dorotě a na Popelku. (Pozn. redakce: Letos se jeho reprízy inscenace Špalíček konají například 20. a 21. března, 6. a 16. dubna).
Jaký je současný plzeňský baletní soubor? A změnil se nějak za oněch dvacet let, kdy jste v jeho čele?
Baletní soubor je živý organismus, kdy každý jeho člen do něj obtiskuje svou osobitost, svoji tvář, svoji originalitu. Mám radost, že růst souboru i jednotlivců pozoruji s každým představením. Když jsem přišel do Plzně, vůbec jsem si nemyslel, a ani ta doba tomu tenkrát vůbec nenasvědčovala, že by se v budoucnu měl z plzeňského baletu stát mezinárodní soubor. Naopak, byl jsem hrdý, že v něm jsou čeští tanečníci, se kterými budeme rozvíjet český potenciál. Z českých škol ale nevychází tolik kvalitních tanečníků, ti nejlepší většinou odcházejí do zahraničí, stejně tak jako zahraniční tanečníci přicházejí k nám. Je to celkem logické a dotklo se to všech baletních souborů v České republice. Veřejnost má nyní neuvěřitelně rychlý zdroj informací díky filmům, videím a sociálním sítím, kde mohou sledovat světové špičky ve svých oborech. A my samozřejmě chceme divákům nabídnout podobnou kvalitu i u nás doma na plzeňském jevišti. Takže kvůli konkurenceschopnosti ani nemáme jinou volbu. Velké možnosti a příležitosti nám přinesla i nová divadelní budova. Nyní má baletní soubor konečně více vlastních baletních představení než operních, operetních či muzikálových, kde vždy vypomáhal. Máme dvojnásobek baletních premiér než za dob, kdy jsme působili v dnes uzavřeném Komorním divadle, a to je to, co potřebujeme, abychom tanečníkům v našem souboru dali možnost kvalitního profesionálního růstu.
Balet DJKT (fotografie: I. Štěrbová)
Nedá se nevšimnout si, že se v baletním souboru střídají mladí členové z různých koutů světa. Čím je plzeňské divadlo, případně naše město přitahuje?
Pro většinu cizinců je atraktivní naše různorodost v repertoáru. V zahraničí převažují menší soubory pro nějakých 15 až 20 tanečníků, kdy šéf souboru je většinou i dvorním choreografem. Tanečníci pak mají méně příležitostí pracovat s někým jiným. Těch velkých mezinárodně úspěšných souborů, které nabízejí široký repertoár, není zas tolik. U nás se tanečníci setkají s různými styly – s klasikou, modernou, současnými choreografiemi, výpravnými dějovými balety i s minimalistickými díly či pohádkami, ve kterých musí zaujmout i náročné dětské publikum. Myslím, že právě ta různorodost naše tanečníky baví. Unikum je i to, že mohou vystupovat na třech zcela odlišných scénách.
A čeho si na něm plzeňští diváci cení?
Jako soubor se kromě uvádění velkých známých klasických titulů soustředíme i na originální, autorské balety. Myslím si, že toho si plzeňští diváci cení, že právě v Plzni vznikla nová věc, nové dílo.
Co dalšího v baletu přinese tato sezona?
Už 18. ledna nás čeká obnovená premiéra pořadu pro děti U nás to baLETÍ, následovat bude velkolepé Německé requiem (15. března) s italským choreografem, při kterém se představíme společně s orchestrem a operním sborem, poslední premiéra bude Návštěva staré dámy (25. května) od Anny Vity v hlavních rolích se Sarou Antikainen a Jarmilou Hruškociovou. Samozřejmě nezapomeneme ani na náš už tradiční Balet Gala, Baletní inspirace či Baletní ateliéry nebo na novější projekt Balet na dosah, kdy se po představení mohou diváci setkat s našimi tanečníky. A abych nezapomněl, při příležitosti 10. výročí Plzně jako Evropského hlavního města kultury uvedeme komponovaný večer s názvem Čtyři řeky, který bude složen ze čtyř choreografií jak světových choreografů s českými kořeny, tak z domácí plzeňské scény. Jedná se o Jiřího Bubeníčka, který přiveze i své tanečníky, Petra Zusku, bývalého šéfa baletu Národního divadla v Praze, který bude pracovat s naším souborem, dnes už zkušeného Richarda Ševčíka a sólistku Mami Mołoniewicz. (Pozn. redakce: Představení je na programu 31. ledna, DJKT pro velký divácký zájem jedná o dalším termínu v dubnu).
Editace textu: Hana Josefová