Nová monografie připomíná dílo plzeňského malíře Jiřího Kovaříka

V Galerii města Plzně byla ve čtvrtek 7. března představena monografie věnovaná akademickému malíři Jiřímu Kovaříkovi, jehož nedožité osmdesátiny si v loňském roce galerie připomněla velkou retrospektivní výstavou. Monografie obsahuje texty kunsthistoriků Bohumila Polana, Bronislava Losenického a Jiřího Šetlíka, barevné reprodukce, podrobnou biografii a soupis umělcova díla. Za město Plzeň, které se na vydání monografie finančně podílelo, se slavnostního představení knihy zúčastnila náměstkyně primátora Eva Herinková. Autory monografie jsou fotograf Miroslav Hauner a Štěpán Kovařík, syn Jiřího Kovaříka.

Malíř Jiří Kovařík začal po studiu na AVU v Praze u Vladimíra Sychry ve druhé polovině padesátých let působit v Plzni. Během šedesátých let si vytvořil osobitý, virtuózně zvládnutý malířský projev založený na klasicistně čisté figurální kresbě. Prostřednictvím vědomé reminiscence klasicismu, s využitím výrazových možností magického realismu, dokázal vyjádřit utkvělý básnivý rozměr skutečnosti. Tematicky se Kovaříkova tvorba pohybuje mezi póly magického realismu a surrealismu. Do autorovy představivosti pronikají vnitřní psychické obsahy, které nabývají podoby magických obrazů vyjadřujících témata erótu a smrti. Objevují se charakteristické snové motivy antické architektury, ženského aktu, šelmy, moře. Kovařík vytvořil několik cyklů sjednocených námětem. Nejzávažnějším celkem je tzv. Španělský cyklus, na němž pracoval od sedmdesátých do druhé poloviny osmdesátých let. Ústředními figurami jsou býk a toreador, které lze symbolicky chápat jako ztělesnění lidského osudu. Jinou významovou polohu naznačují sugestivní obrazy psa v prázdné krajině, které jsou metaforou vnitřní samoty. Podobnou atmosféru vyzařují i obrazy inspirované fenoménem moře s klidnou nebo jen mírně zvlněnou hladinou evokující nekonečný magický prostor. Jiří Kovařík patří k nejvýznamnějším autorům Plzně a regionu druhé poloviny 20. století.

Jiří Kovařík v Plzni samostatně vystavoval od konce padesátých let. Během normalizace byl autor zcela zbaven možnosti vystavovat a podílet se na veřejných zakázkách, které realizoval od sklonku padesátých let a v letech šedesátých v Plzni a Plzeňském kraji (např. vitráže nádražních hal v Mariánských lázních v roce 1965 a v Berouně v roce 1968, mozaika restaurace Bohemia v Plzni v roce 1967). Jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni, Galerie umění v Karlových Varech a AJG Hluboká.

(zdroj: Artotéka města Plzně)