Iva Jedličková: Jsem takový hřbitovní inventář
Pracujeme pro Plzeň: V seriálu představujeme ty, jejichž práce je důležitá pro chod města
Patnáct profesí a lidí, kteří je vykonávají jako zaměstnanci města Plzně nebo jeho příspěvkových organizací, představovala do konce ledna výstava v Kopeckého sadech. Jmenovala se Pracujeme pro Plzeň. Ukazovala fotografie i příběhy těch, kteří často zůstávají v pozadí, přesto je jejich práce pro každodenní chod Plzně nepostradatelná. Jsou mezi nimi například údržbářka a řidička, koordinátor staveb, strážník, řidič popelářského vozu, mistrová krejčovské dílny či ošetřovatel hadů. Ty, kteří se nebáli na fotografiích Kristýny Edmons Hessové předstoupit před veřejnost, představujeme také v seriálu Radničních listů a na webu města Plzně. Iva Jedličková pracuje jako referentka oddělení kartotéky a pohřební služby pro Správu hřbitovů a krematoria. Říká o sobě, že už je hřbitovní inventář.
Iva Jedličková (fotografie: K. E. Hessová)
Pro Ivu Jedličkovou byla práce na hřbitově přirozenou volbou – navázala na rodinnou tradici, protože zde působil už její otec, a dnes tu pracuje i sestra. Poprvé tam přišla jako patnáctiletá brigádnice, i když tehdy měla jiné plány. Chtěla být učitelkou, a tak vystudovala pedagogickou fakultu. „Práce na hřbitově byl ale osud,“ podotkla s úsměvem.
Začínala jako referentka, spravovala hrobová místa, vybírala poplatky a zajišťovala administrativu. Postupně prošla různými pozicemi a získala přehled o chodu celého areálu. Součástí práce je i tzv. kolečko, při kterém si každý zaměstnanec vyzkouší práci na jiném oddělení, díky čemuž lépe chápe fungování celého hřbitova a dokáže zaskočit za kolegy, když je třeba.
Dnes se Iva Jedličková stará nejen o administrativu, ale také o kontakt s pozůstalými či o organizaci obřadů samotných. Právě ty považuje za klíčové, protože pomáhají pozůstalým rozloučit se po svém a najít klid. „Obřad není formalita, ale okamžik, kdy se člověk může zastavit a nadechnout, aby mohl jít dál,“ zdůraznila. Hřbitovy se postupně proměňují a přicházejí i nové formy pohřbívání, od přírodních pohřbů až po lesní hřbitovy, kde se popel ukládá ke kořenům stromů. Iva Jedličková tyto změny vítá, protože rozšiřují možnosti, jak se rozloučit důstojně a osobně.
Protože je práce s lidmi v těžkých životních situacích náročná, zaměstnanci pravidelně absolvují kurzy psychohygieny, které pomáhají udržet potřebný odstup i rovnováhu mezi empatií a profesionalitou. „Práce na hřbitově je normální práce s výjimečnými okamžiky. Je o organizaci, o lidech a o empatii,“ vyznala, proč má svou práci ráda.
Editace textu: Hana Josefová
