Přečíst článek nahlas

Profesor Jiří Ferda: Radiologie je bijící srdce nemocnice

Za mimořádný přínos v oblasti moderní medicíny, vědy a vzdělávání v Plzni, který dalece přesahuje regionální rámec, získal prof. MUDr. Jiří Ferda, Ph.D., Cenu města Plzně. Je přednostou Kliniky zobrazovacích metod ve Fakultní nemocnici (FN) Plzeň a proděkanem Lékařské fakulty univerzity Karlovy (LFUK) v Plzni. Jeho práce zachraňuje lidské životy a posouvá hranice poznání. Jiří Ferda patří mezi přední české i světové radiology. Podílí se na vývoji nových vyšetřovacích metod a na jejich implementaci do lékařské praxe. Klinika zobrazovacích metod FN Plzeň, kterou budoval a vede, patří k předním evropským i světovým pracovištím v tomto oboru medicíny. Přinášíme rozhovor z prosincového vydání Radničních listů.

Jiří Ferda. Fotografie: archiv FN Plzeň

Když jste se rozhodoval, čím chcete být, byla medicína vaše jasná volba? Nepřemýšlel jste třeba o studiu matematiky či fyziky nebo chemie, protože i k těmto vědám má lékařský obor, jemuž se věnujete, blízko.

Na plzeňském gymnáziu, tehdy na náměstí Odborářů, dnes Mikulášském, jsem studoval matematicko-fyzikální větev, takže hlubší vzdělání v těchto předmětech jsem získal. Medicína však byla jasná od začátku středoškolského studia. Bavily mě přírodní vědy, zejména biologie, a myslím si, že medicína je taková komplexní aplikace biologie. A ano, v tom, co jako lékař dělám, je i hodně fyziky či chemie.

A proč jste se rozhodl právě pro zobrazovací metody?

Po maturitě, před nástupem na medicínu, jsem pracoval na ortopedické klinice jako sanitář, pak jako ošetřovatel i zdravotní sestra. Měl jsem tak šanci poznat medicínu od základních věcí. A právě na ortopedii jsou zobrazovací metody důležité a zobrazování kostí se mi líbilo. Avšak jeden z hlavních důvodů, proč jsem si tento obor zvolil, byla moje maminka. Vystudovala ekonomii a s ní také matematické metody i kybernetiku. Pracovala v plzeňské fakultní nemocnici a zasloužila se o to, že v roce 1985 v ní byly instalovány první CT přístroje. Poradila mi, že bych se měl věnovat nějakému technickému medicínskému oboru, že tato oblast bude mít velký rozkvět.

Takže za všechno může maminka?

Maminky mají vždycky pravdu a pro mě to byl důležitý podnět. Můj otec i další mi říkali, že jsem celá matka. Byla velice akční, měla mimořádnou energii a rozhled, takže doufám, že jsem po ní tyto dobré vlastnosti zdědil, ale samozřejmě, že asi mám i nějaké ty horší…

Když se mluví o vašem lékařském oboru, používá se někdy jen slovo radiologie…

Radiologie je vědní lékařský obor, který se zabývá obecně zářením. Pak se připojila i další disciplína – nukleární medicína. Ta se zabývá aplikací radioaktivních látek v medicíně, ať už k diagnostice, nebo k léčbě. Takže dnes v našem oboru, pro nějž používáme spíše výraz zobrazovací metody, využíváme záření nebo nějaké jiné vlnění k zobrazování a pod kontrolou zobrazování také děláme některé intervenční výkony.

Dá se říci, že jste byl u boomu tohoto oboru?

Za obrovským rozvojem radiologie byla první světová válka. Další důležitá vlna pak přišla v 70. letech minulého století s rozvojem elektrotechniky a poté výpočetní techniky. Tehdy se připravovalo to, co vzniklo v 90. letech a na přelomu tisíciletí – tehdy opravdu nastal ten nejdůležitější rozkvět zobrazovacích metod. Měl jsem velké štěstí, že se mi datem narození podařilo trefit do tohoto časoprostoru. Dnes je zobrazovací technika na mimořádné úrovni. Můžeme vidět věci, o nichž jsme před třiceti lety, když jsem začal dělat radiologii, ani nesnili. Máme rozlišení, které zobrazuje struktury, jež jsou menší než vlas. Můžeme v denní praxi vidět i nějaké životní pochody tkání, jak se starají o svůj energetický metabolismus, jak se mění jejich některé molekuly, jak se v nich dělí buňky, jak rychle se prokrví.

Jak se vlastně pracoviště, v jehož čele stojíte, vyvíjelo?

Můj předchůdce, přednosta kliniky profesor Kreuzberg, byl otevřený diskusi s námi, tehdy mladými lékaři. Nechal nás vytvořit si představu, jak by pracoviště mělo vypadat. Měli jsme s kolegy možnost podívat se kolem roku 2000, jak funguje takovéto pracoviště v Mnichově, to bylo v té době asi nejlepší pracoviště v Evropě. Náš přínos k rozvoji je zřejmě v tom, že umíme přístroje využívat inovativním způsobem, mnoho typů vyšetření jsme začali v Plzni dělat jako první v České republice, některá byla unikátní ve světovém měřítku. To nakonec vyústilo ve velice úzkou spolupráci na vývoji úplně nového způsobu zobrazování photon-counting CT, byli jsme první na světě, kteří začali vyšetřovat pacienty takto. Je to metoda, která dokáže zobrazit detaily v lidském těle od velikosti 0,1 mm a současně snížit dávku záření.

Kdy tuto metodu využíváte?

Používá se k zobrazování celého těla. Velmi dobře zobrazuje cévní struktury včetně srdce, věnčitých tepen, cév mozku, ale i cév, které zásobují nádory. Využívá se také při onemocnění plic, neboť jsou díky ní vidět jemné plicní struktury, které jsou napadeny nemocí. Je to velice flexibilní vyšetření. U nás je provozováno na třech pracovištích.

Už v rozhovoru zaznělo, že kromě zobrazení a stanovení diagnózy na jeho základě, se věnujete také léčbě.

Na našem pracovišti některé stavy léčíme, například cévní mozkovou příhodu. Pacient jde na základě našeho vlastního vyšetření na katetrizační sál, kde mu ucpanou cévu zprůchodníme. Při včasném zákroku můžeme zachránit velkou část mozku a obnovit jeho funkce, jako je řeč či pohyb. Děláme dále třeba i intervenční výkony na močových cestách.

Z vašeho povídání vyplývá, že na vaše pracoviště přijdou klienti s nejrůznějšími onemocněními…

Vždy říkám, že radiologie je bijící srdce nemocnice. Přicházejí k nám lidé s poraněním kolene nebo vyvrtnutým kotníkem, s cévní mozkovou příhodou, nádorovým onemocněním, revmatoidní artritidou… Téměř každý pacient fakultní nemocnice k nám v nějakém stadiu léčby přijde. Někdy je to hned na začátku – třeba po autonehodě s těžkým poraněním. Na urgentním příjmu mu uděláme hned po základním zajištění životních funkcí CT vyšetření. Máme u nás zobrazovací metody radiologické, tedy rentgen, ultrazvuk, CT, magnetickou rezonanci, mamografy. Pak máme pracoviště, kde používáme radioaktivní látky u pozitronové emisní tomografie, jde o přístroje PET/ CT a PET/MR. Právě zde je většina našich pacientů s nádorovými onemocněními. Jinak jsou ale našimi nejčastějšími vyšetřeními nějaká poranění skeletu a na druhém místě je zobrazení plic. Prostě obyčejné rentgenové snímky…

Kolik vyšetření ročně uděláte?

Na našem pracovišti jsme za loňský rok udělali celkem 400 tisíc vyšetření. Z toho například CT vyšetření bylo kolem 80 tisíc či 16 tisíc vyšetření bylo na mamografu. Máme u nás 60 lékařů a spolu s dalším personálem je nás celkem 190. Naše klinika má druhý největší počet lékařů ve fakultní nemocnici hned po anesteziologii. Hodně naší práce tvoří komunikace s kolegy. Medicína dnes spočívá na práci v multidisciplinárních týmech. Třeba u pacientů s nádorovým onemocněním my na základě zobrazení stanovíme diagnózu, chirurg naplánuje operaci, při ní je důležitý anesteziolog, který pacienta uspí, a současně už naplánuje onkolog další léčbu. Neméně důležití jsou pracovníci biochemických laboratoří a patologové, tedy ti, kdo vyšetřují odebrané vzorky tkání. A i ty často odebíráme na našem pracovišti pod kontrolou CT nebo ultrazvuku.

Jak náročné je dostat se k vám na nějaké specializované vyšetření?

Na urgentním příjmu, tedy tam, kde se vyšetřují pacienti třeba po nehodách nebo s cévní mozkovou příhodou, žádná čekací doba není. Pokud jde například o taková vyšetření, jako je CT srdce u věnčitých tepen, které jsme začali dělat jako první v republice, tak pacienty na ně bereme podle potřeby, v podstatě bez čekací doby. Ročně jich uděláme více než tři tisíce, zdaleka nejvíce v republice. Pak jsou vyšetření, která jsou jednoznačně složitá i z logistického hlediska a na jiných pracovištích v republice se nedělají. To je třeba vyšetřování malých dětí na pozitronové emisní tomografii, která se využívá především u nádorových onemocnění. Jsme v podstatě jediní v republice a jedni z mála v Evropě, kteří jsou schopni vyšetřovat už novorozence. K tomu se odhodlá jen ten, kdo se může spolehnout na své kolegy. Malé děti je třeba zabezpečit i po stránce celkové anestézie. My díky tomu, že máme vynikající spolupráci s našimi lékaři z dětské kliniky, zajišťujeme zobrazení pro dětské onkologické pacienty z celé republiky. Velmi často nám své pacienty posílá Klinika dětské hematologie a onkologie z Motola – týdně jich k nám na vyšetření přivezou nejméně pět šest. Čekací doba pro tyto pacienty je minimální. U některých složitých vyšetření dětských pacientů však může být až týden, protože je nutná logistická příprava. Musíme připravit radioaktivní látku, zajistit anesteziologa, pediatra...

Může se v ordinaci potkat pacient i s vámi?

Může, ale často to bývá v situacích, kdy mu není dobře, třeba na urgentním vyšetření po velkém úrazu či nehodě nebo mrtvici. Mívám na urgentu noční služby. Jinak ale denně hodnotím nebo spoluhodnotím řadu zobrazení, především hybridních metod, CT vyšetření i magnetických rezonancí. U těchto vyšetření však pacient lékaře nevidí. Komunikuje s ním sestra nebo radiologický asistent. Lékaři pak zobrazení hodnotí ve vedlejší místnosti.

Jste zároveň proděkanem lékařské fakulty. Učíte ještě mediky?

Pět let jsem po náhlém odchodu docenta Pavla Fialy dvanáct hodin týdně vyučoval v prvních ročnících anatomii. To už jsem předal kolegovi, a tak už pokračuji jen v tom, co jsem dělal celou dobu – vyučuji radiologii a zobrazovací metody. Věnuji se také koncepci výuky medicíny. Mou velkou ideou bylo vybudování simulačního centra s potřebným přístrojovým zázemím pro výuku praktických dovedností v oblasti intenzivní a urgentní medicíny. To se povedlo a můj mladší kolega profesor Jan Beneš se ujal jeho provozu. Na plzeňské lékařské fakultě také vyučujeme druhým rokem magistry – radiologické asistenty. Naše nejdůležitější spolupracovníky. Připravil jsem pro ně učební program.

Znamená to, že většina těch, kdo pracují na Klinice zobrazovacích metod, jsou vaši studenti?

To snad ani úplně ne, byť už jsem na naší klinice skoro nejstarší. Třetinu z našeho personálu jsem však učil.

Jak jste přijal oznámení, že jste laureátem Ceny města Plzně?

Byl jsem obrovsky překvapen a je to pro mě obrovská čest. Cenu jsem dostal od města, v němž jsem se narodil a prožil v něm celý život. Jsem plzeňský patriot. Jsem hrdý na všechno, čím Plzeň je. Říkávám, že Plzeň byla věrná císaři a králi, a proto v ní je zdravý konzervatismus, z něhož vycházejí ty největší a nejprogresivnější myšlenky. Bydlet ve městě, které poznalo, že husité jsou nepřátelé společnosti, a vyhnalo je v roce 1421 a ubránilo se jim v roce 1437, je pro mě velice důležité. Jsem hrdý na to, že u nás bydleli američtí vojáci. Jako dítě si vzpomínám, že se babička ráda dívala na hokej a vždy, když se hrála hymna Spojených států, tak ji zpívala. Vzpomínala totiž na to, že v roce 1945 se v Plzni v kostelech po mších americká hymna zpívala. Myslím, že kam stoupla noha amerického vojáka, tam je trochu jiná mentalita. A tak mohu být hrdý i na to, co se odehrálo v roce 1953. Plzeň byla jediné město na východ od železné opony, které se od komunistického režimu, sice jen na několik hodin, osvobodilo. Musím zmínit, že ceny beru i jako ocenění těch, kteří ho nedostali nebo nemohli dostat. Můj dědeček z maminčiny strany – Ferdinand Mothejzík – byl ve 30. letech minulého století radní města Plzně. Měl na starosti městské parky, pod jeho vedením se budovaly dva parky, které tady v Plzni všichni znají – Lochotínský a na Homolce. Také připravil program, který v době velké krize pomáhal nezaměstnaným dělníkům. Beru to tak, že je to ocenění i pro něj.

prof. MUDr. Jiří Ferda, Ph.D.

• Narodil se v Plzni v roce 1970, vystudoval gymnázium na Mikulášském náměstí, poté Lékařskou fakultu univerzity Karlovy (LFUK) v Plzni.
• Jeho dědeček byl právník a plzeňský radní Ferdinad Mothejzík (1902–1947). Jeho tatínek pochází z osady Vlkov u Spáleného Poříčí z rodu, k němuž patřil i známý léčitel páter František Ferda (1915–1991), který se ve Spáleném Poříčí narodil.
• Je přednostou Kliniky zobrazovacích metod LFUK v Plzni a Fakultní nemocnice v Plzni. Zastává funkci proděkana LFUK v Plzni pro výuku všeobecného lékařství a nelékařských oborů, je garantem akreditace pro obor Všeobecného lékařství, vedoucím Ústavu anatomie LFUK v Plzni, předsedou České neuroradiologické společnosti a místopředsedou České radiologické společnosti.
• Podílel a podílí se na vývoji nových vyšetřovacích metod a na jejich implementaci do klinické praxe. Je autorem celé řady odborných publikací – pěti monografií, jednotlivých kapitol v dalších pěti monografiích a více než 130 článků v časopisech s Impact faktorem a dalších článků v recenzovaných časopisech.
• Několikrát byl časopisem Forbes zařazen mezi nejvlivnější lékaře v České republice.
• Klinika zobrazovacích metod FN Plzeň disponuje unikátním vybavením, které ji řadí mezi přístrojově i personálně nejlépe vybavená lékařská pracoviště nejen v naší zemi, ale i v Evropě a na světě, a to díky třem špičkovým photon-counting CT přístrojů, jimiž byla dovybavena v roce 2024. Právě na jejich vývoji se společností Siemens Healthineers se Jiří Ferda podílel. Nové CT přístroje dokáží ukázat detaily v lidském těle o velikosti i 0,1 mm a současně snížit dávku záření.

Text: Hana Josefová

---